Praky a foukačky – ideální zbraně pro rekreační střelbu

V jednoduchosti je síla a totéž platí i o zbraních. Praky a foukačky existovaly ještě před vynálezem střelného prachu a i přes to jsou to zbraně velmi účinné. Společné mají to, že jsou závislé na síle střelce. V jednom případě na síle paží, v případě druhém na síle dechu. Koupit si je můžete i bez zbrojního průkazu a nejsou ani nijak zvlášť drahé. Zkrátka ideální zbraně pro rekreační střelbu. Ale NEJSOU to hračky!

Praky

Pod pojmem prak si většina z vás pravděpodobně představí největšího miláčka Barta Simpsona ve tvaru písmene Y. Ale paradoxně právě tato jeho forma není tou původní. Prak obecně je definovaní jako střelná zbraň, která vystřeluje projektily, na což je zapotřebí síly, a to buď odstředivé, nebo pružnosti v "natahovací" části praku.

Historie

Praky byly poprvé využity už ve starověku. Vzhledem k jednoduchosti výroby i používání byly dobře dostupné a hojně využívané i chudým obyvatelstvem. Přesto však nechyběly ani v armádách.

Vrcholu své slávy a významu dosáhl prak v antice. Hrály prim především v římských a řeckých armádách. Jeho důležitost potvrzuje i to, že se dostal do Bible. Izraelský pasáček a pozdější král David jím údajně skolil obra Goliáše.

I ve středověku byly praky ještě docela hojně využívány. Svůj český název dostaly v době husitských válek (15. století), kdy je používala tzv. "práčata". Odtud tedy slovo "prak".

Odstředivý prak

Právě prak odstředivý je ten, který se začal používat jako první. Naučit se z takového praku střílet chtělo hodně cviku a šikovnosti. Jednalo se o provaz, který měl uprostřed kapsu, kam se vkládala munice. Ve starověku to byly většinou oblázky určité hmotnosti a velikosti, ve středověku už se lily speciální koule z olova. Střelec poté uchopil do jedné ruky oba konce, provaz roztočil a puštěním jednoho z konců provazu vymrštil střelu do vzduchu.

Tyto zbraně byly velmi účinné asi na 200 m a zkušený prakovník byl schopen jim udělit rychlost kolem 200 km/h. Takto vržený projektil měl schopnost trhat svaly a lámat kosti zasažených.

Vidlicovitý prak

Prak vidlicovitý byl původně méně účinnou variantou. Lépe se s ním mířilo, ovšem projektily nemohly být tak velké a dostřel byl také poměrně menší.

Dnes je vše jinak. Moderní praky už často mívají i stabilizátor a jejich dostřel se zvětšil, a to především díky tomu, že se začala používat tzv. letecká guma. Jeden z těch už trošku lepších praků je třeba prak Barnett Diablo, který má dokonce i opěrku na předloktí.

Foukačky

Foukačka se může na první pohled zdát jako hračka pro děti, ale opak je pravdou. Je to velice nebezpečná zbraň a není radno si s ní zahrávat. Jedná se o tenkou trubici, ze které střelec vypudí šipku nebo malý šíp silou vlastního dechu.

Tato zbraň byla vždy oblíbená především u indiánských kmenů převážně v Jižní Americe a jihovýchodní Asii, kde jsou tropické deštné pralesy. Střelci často umocňovali účinky zásahu namočením hrotu šipky do jedu. Za tímto účelem lovili, a některé kmeny stále loví, tzv. šípové žáby. Dostaly se i do Evropy. Tady se ovšem příliš neujaly. Používaly se na lov ptáků a později si s nimi hrály už jen děti.

Foukačky jsou velmi tiché, čehož využívají např. lovci nebo veterináři při odchytu zvířat. Jinak je jejich princip podobný jako třeba u vzduchovky nebo plynové pistole. Ty nejmodernější v kombinaci s ostrými šipkami a mohutným dechem mají velmi velkou průraznost. Dokážou třeba i prorazit dveře.

Šipky do foukačky

Jak už bylo zmíněno, existuje jich cel řada. Můžete trénovat se šipkami úplně bez hrotu, jen s takovou kuličkou a až si budete jistější, přejít na ty "špičaté". Je potřeba si hlídat průměr trubice, abyste koupili ty správné šipky.

Před každým použitím raději foukačku zkontrolujte, jestli vám náhodou nějaká munice nezůstala uvnitř. Jestliže ano, vytlačte ji ven ve směru střelby.






Tato stránka využívá soubory cookies za účelem zkvalitňování služeb zákazníkům. Prohlížením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich užíváním v souladu s Cookies

X